Finále Plzeň 2018 - úpadek české kinematografie v přímém přenosu?

Letošní 31. ročník soutěžní přehlídky tuzemské kinematografie získal přívlastek Grande. Úsměvná snaha o mihotavé zdůraznění velkoleposti. Naštěstí organizátoři ukazují i svou přívětivější podobu a tvář v barvách upřímného nadšení.

 Plzeňská jarní filmová obřadnost vypukla ve čtvrtek slavnostním zahájením. Ve srovnání s minulostí chudší a prostší. Menší objem financí je nahrazen usměvavou snaživostí, na přátelskou atmosféru si nelze stěžovat. Úsměv je nejsilnější zbraní pořadatelů.

 Na nedostatek financí doplácí doprovodné programy. Kvalitou i počtem. Okruh potenciálních diváků a návštěvníků se tím zužuje. Mnoho nepřidá ani nepříliš viditelná marketingová propagace. Finance jsou páteří současné doby a s nimi roste i padá důležitost a velikost kulturních akcí.

 A co samotný obsah festivalu? Spotřební doba již naplno roztáhla svá křídla nad českou kotlinou a kulturně-umělecká činnost podlehla nabídnutému pohodlí. S rozkvetlým technickým pokrokem se každý produkt hýčká po vizuální a akustické stránce. Obsahová a sdělná stránka zbytečně zatěžuje mysl, mohou přijít všetečné otázky a nutnost přemýšlení se nenosí. Úkolem doby je zabavit, oslnit efektivním zpracováním a očistit hlavu od nechtěných idejí.

 Pochopitelně, dokumentární tvorba bude mít stále k dispozici třaskavá aktuální společenská témata. Bude rozohňovat, polarizovat, vysvětlovat, či obhajovat. Aktuálnost zaujme i nezaujaté. Svůj smysl mají i díla začínajících tvůrců, jejich obnažený cit může odkrýt slibný potenciál do budoucna, mohou získat sebevědomí. I když s tím občas přijde i nadutost. Lze zde potkat slavné osobnosti filmařského světa, svým způsobem nechají nahlédnout pod pokličku světa hvězdného prachu.

 Dlouhometrážní tvorba hraných filmů se již nějakou dobu topí v krizi. Smutek nad nedostatečným počtem alespoň zajímavých filmů je hlubší a palčivější. Po technické stránce jde o poctivou filmařinu, ale scénáře ztrácejí přirozenou a kultivovanou vznešenost a myšlenka je nahrazena konzumní hrou na kočku a myš. Schopnost vyjadřování se utápí ve zdůrazňované efektnosti, vynalézavost se vykupuje přízemní laciností. Slovo hovínko se v dětinském chichotání stalo vrcholem vtipu. Intimní vulgarita je značkou dneška a neúprosné zákony finančního trhu povolují pouze jeden druh úspěchu. Důkazem je i film Hastrman, slavností zahájení festivalu. Ondřej Havelka si zaslouží úctu člověka, ale Hastrmanem jen prokázal svou schopnost přizpůsobivosti. Českého vodníka povýšil na úroveň transylvánského upíra, obdařil ho francouzskou vzdělaností a frustrací z neukojeného chtíče. Nabídnul koloběh, uvedl hemžící se barevný rej, výkřiky, chtěl ohromit, neřekl nic a spustil oponu. Samozřejmě, zúčastnění si museli při natáčení užít zábavu a po technické stránce jde o zajímavé cvičení. Ale to nic nemění na tom, že Hastrman je jen špatně oblečená prázdnota.

 Ve spotřebním duchu coolové zábavy na stojáka probíhají i obřadní ceremoniály. I letošní zahájení se shlédlo v mondénnosti a nezkušeně zaujalo své připravené místo. Naštěstí, ceremonie jsou jen pro zvané a nemohou páchat škody ve velkém. Hastrman dílo spotřeby dokonal a s očekávanou nadějí započal svou přehlídku krize tuzemské filmařiny. Naštěstí, ceremonie slouží jen ke společenskému setkávání, k ukázání se, poplácávání po ramenou a světáckému řehotání.

 Finále Plzeň 2018 započal. Přejme mu hodně štěstí. Přejme hodně štěstí českému filmu!